Zdeněk Matěj Kuděj


   Vítejte na stránkách věnovaných spisovateli Z. M. Kudějovi. Doufáme, že zde naleznete vše, co jste hledali.


   "Kuděj byl tulák, věčně nespokojený s osudem prostého člověka, kterého potkával na své pouti světem. Hledal spravedlnost a opravdu člověka - byť se opakuji, ve svých knihách, aby se vyzpovídal ze své bolesti poznání a ukázal zároveň to živé a krásné ke kterému není třeba ani peněz ani vzdělání a stačí mít otevřené oči a srdce. Nepohrdal nikým a ničím. Byl tak svobodný a otevřený, jak jen mohl člověk být. Miloval lidi a především ty, kteří dokázali ukázat světu svobodu člověka a jeho rozhodnutí. To, že mu někteří vyčítají, že se dělá ve svých dílech hezčím a mravnějším, než ve skutečnosti byl mu rád odpustím. Vždyť možná chtěl takovým být a jen jeho obrovské literární dílo mu dovolilo se stylizovat někam, kam ho život nepustil, díky jeho morálním či jiným slabostem, ale ve svých rozletech tvůrčí volnosti směl i sám sebe zdokonalit do poloh , kam se ve společnosti svých životních soudruhů nikdy nemohl nebo nechtěl dostat. A možná takovým opravdu byl a Ti kdo ho opravdu znali by to potvrdili a Ti kdo o něm toto psali tak snad, či možná, nepoznali tu pravou hloubku jeho duše. Vždyť, kdo si přečetl kroniku rodu Pešíků, či Mariánskou huť, či Kudějovy zážitky z Ameriky, nemůže pochybovat o tom nejhlubším lidství tohoto člověka. Varování pro Ty - kdo by chtěli číst pouze tato výše jmenovaná díla. Ne! Kuděj byl bojovník. Byl tulák a byl bohém. Byl obchodník - ale špatný. Vše co dělal - dělal pro život. Ať již pro svůj vezdejší, nebo pro ideály lidství, které bezesporu ctil. Jeho dílo se podobá ledovci jež potopil Titanik. Ale jaký ledovec potopil Titanik? Malý kousek vyčnívá nad hladinu - ale ten obrovský kus ho musí nést, aby byl vidět. A takové je i dílo Kudějovo a takový byl určitě i Zdeněk Marian "Matěj" Kuděj."

Michal Giacintov 12.6.2002

   "Spisovatel Zděnek Matěj Kuděj (Matěj je jménem rodinným, nikoliv jeho jménem křestním, třebaže na vo vojně se psal všude Matěj Kuděj) narodil se dne 24. listopadu r. 1881 v Hořicích v Podkrkonoší. Gymnasium studoval v Příbrami a pak prodělal opravdu život "pestrý jako americká vlajka", jak říkává. Prodlel půl osma roku v Americe, potuloval se po Německu, Rusku, Anglii, bylo střídavě dělníkem, žurnalistou, kuchařem, kovkopem, hostinským, cowbojem na farmě, úředníkem, pracoval 2 léta na lodi atp., a když se vrátil do Prahy, měl všehovšudy v kapse 3 koruny rakouské měny, takže pro první noc nezhrdl noclehem na policejním komisařství. Na carské Rusko nemá rovněz vzpomínky zrovna nejpříjemnější (byl tam zavřen a posléze vypověděn). Z. M. Kuděj má při svém bohémství cosi příbuznéo se zesnulým J. Haškem, ovšemže v jiném genru. Do literatury se přihlásil svéo času jako podavač zedníkům na Žižkově. Býval dlouhou dobu redaktorem, puštěje se však každou chvíli se zápalem jen jemu vlastním do nějakého podniku, který po čase musil vždy zanechati, neměl-li vykrváceti v něm fysicky i peněžně. Stejně jako jeho životní dráha je i jeo literárnítvorba pestrá, ale po každé svérázná a svěží. Předkládáme svému čtenářstvu řadu jeho novel, jež svědčí o jeo pozorovatelském bystrozraku, životní zkušenosti, bohatém citu i o vzácném talentu komposičním."
   V Praze, dne 1.února 1929.

Dr. Ota Dubský
(z knihy Plojhar XX. století)

   "Celý život Z.M.Kuděje byl dobrodružným cestováním; nejdříve na "divokém západě", potom za ruskou hranicí a nakonec po vlastech českých. Byl to život jednoho z posledních literárních bohémů z doby před první světovou válkou, a věčného tuláka, nestálého, ale citlivého srdce. Jazykově nadaný, bystrý a velmi inteligentní uzavíral se často v drsné zevnější slupce; při vší nepořádnosti neobyčejně dbal osobní čistoty, při zdánlivé nespoutanosti byl cudný a plachý vůči ženám, ale - jak sám napsal - "nehodil se k manželství". Znal mnoho lidí a miloval je láskou pozorovatele, leč nemohl žít dlouho mezi nimi, musil znova a jinam za poznáním a štěstím, jehož nikdy nedosáhl. Ačkoli si do svého Každodeníčku jako 1380. myšlenku zapsal, že "tulákův domov je celý svět", přece ve svém dobrodružném cestování vlastně hledal domov nikoli tak širý. Nenalezl jej na jednom místě; poznal však, že nejkrásnější země na světě jak přírodním zevnějškem, tak svými lidmi jsou Čechy, a proto právě zde hledal nejdéle …A našel konečně právě na Vysočině, v kraji, který má své osobité kouzlo: přírodní krásy jsou zde tlumené, říčky a potoky se jinak lesknou než jinde a bývají zde drsné zimy, které otužují, a tak lidé narození ve vyšších polohách jsou sice uzavřenější, ale tvrdší a statečnější než ti, kteří od mládí žijí v nížinách. Zde v cípu zemského ráje, proputoval Zdeněk Matěj Kuděj, tento věčný tulák, svá poslední léta v stále menších a menších kruzích; nedospěl však samého středu a jednoho dne odešel tak nenápadně, jako se tu kdysi objevil."

Úryvek "Poslední literární bohém Z.M.Kuděj" od Františka Hampla.